neděle 27. října 2013

Zkoušky

Dlouho jsem nic nenapsal, protože nebylo co. Pečlivě jsem se připravoval na zkoušky, které mám (snad úspěšně) za sebou. Řikal jsem si, že o průběhu zkoušek na Chalmers University of Technology něco napíšu protože to vlastně trochu vypovídá o nátuře tady toho národa.
Tomu co se děje před, v průběhu, a po zkouškách je na stránkách univerzity věnovaná celá série odkazů. Je tam toho fakt moc, ze všeho jsem si zapamatoval pouze, že zkouška je anonymní, písemná a že nemůžu mít tahák.
První z nich byla z Numerické Lineární Algebry. Dříve než na zkoušku jdete, se musíte na ni přihlásit, zapamatovat si svůj osobní kód, pomocí kterého jste na zkoušce identifikováni (kdybyste na papír napsali svoje jméno, tak už to přecijen není uplně anonymní). V elektronickém systému je napsána pouze budova, ve které zkouška probíhá. Učitelka nás každou přednášku ujišťovala, že budeme moci mít jedeni list papíru s našimi poznámkami, abychom si nemuseli pamatovat šílené vzorce.
V den zkoušky jsem vlezl tam, kam jsem měl a s nalezením místnosti nebyl problém, protože rozpis jednotlivých zkoušek byl na nástěnce. Během zkouškového týdne si můžete vzít kelímek kávy ve studentské kuchyni, to přišlo vhod. V samotné místnosti nad námi měla dozor velice zodpovědná důchodkyně. Řekla nám, že je potřeba vyplnit listy kuličkovým perem, máme tam psát všecky identifikační čísla, číslovat stránky, na každém listě jen jedna otázka. Pokud se otázka dělí na několik podčásti, měli jsme povoleno všechny tyto části napsat na jeden papír. Mobil vypnutý v batohu v rohu místnosti, na stole pouze psací potřeby a průkaz totožnosti. Zkouška trvala 4 hodiny, takže bylo dobré vzít si před jejím započetím z batohu taky nějakou svačinu a pití. Potom k tomu už nebyla příležitost. Možnost jít na záchod jsme měli až po první hodině psaní. Učitelka samotná na zkoušce přítomná nebyla, pouze dvakrát se ukázal nějaký mladík s dotazem, zdali máme nějaký dotaz ke zkoušce (poprvé došel asi po hodině psaní, takže kdybych měl nějaký dotaz, tak by mi stejně byl platný jak mrtvému zimník). Papíry s poznámkami i kalkulačky nám vzali. Zavolali učitelce, následně nám je opět rozdali. Kdo kalkulačku neměl, mohl si půjčit školní, nicméně musel vyplnit formulář a po zkoušce ji musel vrátit nepoškozenou. Bylo to fakt vtipné, ale radši bych se soustředil spíš na zkoušku něž na čachrování s kalkulačkou. Při odevzdávání jsem tam polovinu věcí neměl vyplněnou, společně s postarší paní (která mluvila plynně anglicky) jsme to nějak dali dohromady.

Druhá zkouška. Fourierova analýza, sobota ráno. Očekával jsem, že tahle bude z těch náročnějších. A taky že jo, fakt jsem se u ní zapotil. Taky jsem očekával, že už mě nemá, co se tče organizace zkoušky, co překvapit. Nicméně osud tomu chtěl jinak. Naštěstí nebyly potřeba žádné poznámky ani kalkulačka, takže s tímhle problém nebyl. Ale ve dvou třetinách zkoušky začal troubit alarm údajně kvůli nějaké mikrovlnce v přízemí. Troubil dobrých 20 minut, tak nám dali půlhodinu psaní navíc (celkem tedy zkouška trvala 4,5 hodiny čistého času). Zase jsem si říkal, že místo půlhodiny psaní bych dal radši přednost klidu na soustředění. Ale není každý den posvícení. Doufám, že jsem zkoušky zvládl (výsledky dostaneme mailem do 21 kalendářních dní od odevzdání). Jako takovou oslavičku jsem si dnes na večeři připravil rustikální pizzu v českém stylu z hrnku mouky a nějakých zbytků, co mi ležely v lednici.


Kdyby to někoho zajímalo, tak tady je odkaz na těsto, které jsem použil. Zítra si užiju jeden den prázdnin a pak mi začne nová dvojice předmětů, tak uvidím, co nového se dozvím.




čtvrtek 17. října 2013

Petice proti zákonu EU o semínkách

Dostala se ke mě informace, že úředníci z Bruselu na nás chystají zase nějakou habaďúru. Nečetl jsem si u tom moc, ale podpis jsem přidal. Je to v tuhle chvíli asi to nejmenší, co s tím můžu udělat. Kdyby Vás to taky zajímalo, tak přikládám pár odkazů [ENG], [CZE].

úterý 8. října 2013

Salmer fra kjøkkenet - Kitchen stories

Je to tuším dva týdny zpátky, co jsem byl na mém prvním "AfterWorku". Je to takový zvyk švédů, že se pátek po práci zvedou a zapadnou do některé z hospod které pro ně mají připravené speciální nabídky. Většina hospod mívá tuhle akci v pátek, některé dokonce každý den v týdnu. Hodně se to liší. Mvají levnější pivo a víno, ale není vyjímkou, že mají otevřený bufet. Takže si koupíte něco k pití a dostanete talíř, na který si můžete naložit cokoli chcete. Je to jeden z mála způsobů jak se alespoň někdy dá za rozumný peníz v hospodě dobře najíst. My jsme skončili v nějaké mexické restauraci, a šli domů po jídle, švédi pokračovali a slavili příchod víkendu až do brzkých ranních hodin. Na to, že přes týden téměř nikdo nepije, se v pátek zlyskají slušně.

Jedna děvčica, která v Gothenburgu žije už nějaký ten pátek, mi  v té hospodě doporučila film "Povídky z kuchyně", žeprej vystihuje švédy celkem dobře. Viděl jsem ho. Nemůžu zhodnotit, jak vystihuje švédskou náturu, ale film je to dobrý. Nikam se nežene, má vtip a taky něco k zamyšlení - doporučuju.

Ještě jedna aktualitka - v pátek byl tzv."Kannelbullens dag" což znamená, že se uctívali a hlavně jedli skořicoví šneci. Je to klasické a asi nejtypičtější švédské čajovo/kávové pečivo. V pátek jsem žádnou neměl (takže jsem svátek řádně neoslavil), ale předtím jsem to samozřejmě už koštoval. Je to dobrota, zvláštní chuť tomu dává kardamon. Kdyby si to někdo chtěl zkusit, tak tady je recept. Ovšem pouze pro zdatné angličtináře.


neděle 6. října 2013

Míchaná vajíčka

Když se mi nechce umývat pánev (v poslední době pořád) dělám si míchaná vejce v mikrovlnce. Jak na to?
Rozklepněte 2 vejce do hrnku či misky, přidejte trošku mléka, sůl pepř a rozšmelcujte vidličkou. Pak to dejte do mikrovlnky na vysoký výkon. Po 45s promíchejte a pokračujte v pečení cca 30s. Samozřejmě je nejlepší aby před přípravou měla vejce pokojovou teplotu. Nakonec postrouhejte sýrem.
Parádní věc, mám z objevení tohoto receptu fakt radost. Jak by řekli kluci v akci. "Je to rychlý zdravý a jednoduchý."  


Jinak na fotce je švédský chleba. Vypadá pěkně celozrnně, ale ve skutečnosti je celkem měkký a sladký. Radši si peču svůj. Protože chleba tu mají fakt drahý, ta cena to se snad ani nehodí zveřejňovat. Vyplatí se tu jíst spíš těstoviny a rýže, které si vždycky udělám víc porcí a pak to jen ohřívám. Navíc vpodstatě neni k dostání nějaký rozumný chleba českého typu (víte co mysliím -  slaný konzumní kmíňák). Mají tu buď nějaké tousťáky nebo takové sladké placky. Jediné, co mi přijde celkem dobrá investice jsou knäckebroty a různé suchary, kterých tu mají přehršel.

středa 2. října 2013

Sauna Party

Už jsem byl i v pořádné sauně. CIRC (organizace, která zařizuje akce pro zahraniční studenty) nám uspořádala výlet do městečka Härryda. Je tam jezero a sauna, kterou vlastní studentská unie. Údajně je to druhá největší sauna na dřevo na světě. Dokonce jsme si mohli vyzkoušet jak se štípe opravdové dřevo. Překvapilo mě jak jsou na tom mezinárodní studenti se zručností. Teď si nejsem jistý jestli to nebylo jen v Evropě, každopádně je velká. Jedla se hrachová polévka (s hořčicí !) a palačinka.
Dobu jednoho posezení v sauně správný švéd odměřuje půllitrem piva, člověk musí dávat bacha aby si nepopálil pusu o rozpálenou plechovku. Mimochodem fungují tu vratné zálohy jak na plechovky, plastové lahve i sklo, takže po "Sauna party" byla na chodbě velká hromada plechovek. Pocit ze sauny byl parádní, já mám saunování rád a z delfínem to lze jen těžko srovnávat. Hrubý náhled, jak to tam asi vypadalo poskytuje následující video.

Blodpudding

Dnes jsem okoštoval místní pochutinu, které se říká blodpudding. Je to vpodstatě takové jelito bez krup. Řekněme sražená krev, která je okořeněná. Lze to koupit v každém supermarketu zabalené v plastu. Tuším, že je toho 600g a stojí to 7 SEK. Já jsem to dostal od kolegyně, která si kousek uštípla lžičkou a zavrhla to.
V prvé řadě jsem si zjistil, že správný švéd si ukrojí pláteček a osmaží ho na másle. Na talíři se to ještě potírá brusinkovým džemem. Já jsem musel trochu improvizovat. Svoji porci blodpuddingu jsem osmažil na sádle a potřel jsem ho meruňkovým džemem, řekl jsem si, že je to prašť jak uhoď.
A jak to chutná? Heh. Jako je to zajímavé. Člověk je trochu překvapený, že je to nasládlé okořeněné snad hřebíčkem či skořicí. Ale uplně sladké to není. Všechno co je čerstvě usmažené se dá jíst, tak jsem to snědl. Zasyrova by to taková dobrota asi nebyla. Škoda, že fotka není moc reprezentativní a jsou vidět víc brambory než blodpudding. Kdyby to někoho zajímalo, tak tady je článek o jelitách/jelitoch/jelitech na wikipedii.Nevim no, příště dám přednost asi tuňákovi.